Když se miminko zaváže do šátku, začne docela často "klovat" a hledat prso. Je to logické - maminčino mlíčko je ta nejlepší věc na světě a když je přímo před nosem...kdo by odolal? Nejjednodušší je téhle potřebě miminka vyhovět, někdy je k tomu ale potřeba překonat stud a řadu předsudků a pouček, které nám někdo vpravil do hlavy.
Článek, který nabízí inspiraci ve smyslu "jak na to", najdete tady. Tentokrát Vám chci nabídnout příběhy a fotky žen, které v šátku kojí, i když to třeba nebylo jednoduché. Pro povzbuzení a inspiraci. Pokud chcete svůj příběh nebo fotku přidat, velmi ráda tak učiním - pošlete mi je, prosím, na email anna.ksirova@gmail.com.
Petra a Toník z Ema mamisu. Narazila jsem na ně na Facebooku. Petra maluje keramickou misku, Toníček je v bezpečí u mámy a kojí se.
Péťa a Ninuška: Ninušku nosím od narození, respektive od třetího dne jejího života, kdy jsem poprvé vstala z pohodlí své postele. První vertikální úvaz, který jsem si našla na internetu, nadchl nejen mě, ale i manžela. S kojením v šátku/nosítku jsem ale začala až později. Nejprve mě to vůbec nešlo, protože malá byla tak nějak neforemná :) a vždycky se mi v šátku nějak sesunula. Poprvé si pamatuji, že jsem ji kojila při pěší cestě z Kryštofova udolí do Liberce (cesta na cca 2,5h) v zimě, kdy jí byly 4 týdny. Kojit sem ji musela, protože začala fňukat hlady a nestihla jsem dojít do nejbližší hospody, kde bych ji klidně nakojila. Prostě jsem si uvolnila šátek, dítko posunula dolů a za chůze z kopce jsem ji držela za zadeček (jistila jsem šátek), aby nespadla :) Teď malou kojim pořád. Zvykla si na ten zázrak stálé možnosti přisátí. Kdykoliv ji mám přivázanou, chce mít prso venku a i když nepapá, žužlá a drží si bradavku v puse a je spokojená. Prsa mi koukají ven, zima nezima, lidi nelidi.. Na to už nemyslím, často mi to ani nedochází, že je větrám a dítě se vesele směje na kolemdoucí. Když nosí Ninušku manžel, je mi líto, že není takto obdařen. Malá mu totiž často prstíčky drásá hrudník a hlavičkou se snaží dostat pod zip mikyny :) Na kojení při nošení nedám dopustit. Pamatuju si, jak jsem ze začátku plánovala cesty do města tak, abych někde až se vzbudí stihla nakojit, přebalit atd.. Byl to docela stres. Teď už nic neřešim. Můžu ji mít přivázanou jak dlouho chci a vím, že má vše, co potřebuje.
Aneta a Anička: "V šátku nosím zhruba od dvou měsíců dcerky (nyní 19), ovšem ze začátku mě ani nenapadlo, že bych v něm mohla kojit. Tato potřeba vyvstala až kolem roku věku, kdy jí rostly zuby, měla rýmu a celkově nebyla fit. Snesitelnější náladu měla jen v šátku nebo u prsa, postupně začala vyžadovat kombinaci obojího. Pro mě to byl celkem problém, protože jsem malá, mám krátký trup a přišlo mi nemožné ji mít uvázanou tak, abych ji neměla až u kolen a zároveň se mohla pohodlně nakojit. Nosila jsem ji vykroucenou do různých krkolomných poloh, většinou jsem ji musela jednou rukou podpírat a bylo to všechno možné, jen ne příjemné. Dcerka si ale na kojení v šátku zvykla a začala ho vyžadovat u uspávání, tak mi nezbývalo, než se to naučit nějak pohodlněji. Postupně jsem zjistila, že mi mnohem víc vyhovuje hodně pevný šátek, který ji jakoby podrží a nedovolí jí se zkroutit do stran, zároveň ji musím hodně ale opravdu hodně podsadit, aby měla záda kulatá a tím pohodlně dosáhla kam potřebuje bez toho, aniž bych ji musela držet. Dnes už je pro mě kojení v šátku úplně běžné a užíváme si to obě. Jsem ráda, že jsem přišla na to, jak na to :)"
Petra a Toník z Ema mamisu. Narazila jsem na ně na Facebooku. Petra maluje keramickou misku, Toníček je v bezpečí u mámy a kojí se.
Péťa a Ninuška: Ninušku nosím od narození, respektive od třetího dne jejího života, kdy jsem poprvé vstala z pohodlí své postele. První vertikální úvaz, který jsem si našla na internetu, nadchl nejen mě, ale i manžela. S kojením v šátku/nosítku jsem ale začala až později. Nejprve mě to vůbec nešlo, protože malá byla tak nějak neforemná :) a vždycky se mi v šátku nějak sesunula. Poprvé si pamatuji, že jsem ji kojila při pěší cestě z Kryštofova udolí do Liberce (cesta na cca 2,5h) v zimě, kdy jí byly 4 týdny. Kojit sem ji musela, protože začala fňukat hlady a nestihla jsem dojít do nejbližší hospody, kde bych ji klidně nakojila. Prostě jsem si uvolnila šátek, dítko posunula dolů a za chůze z kopce jsem ji držela za zadeček (jistila jsem šátek), aby nespadla :) Teď malou kojim pořád. Zvykla si na ten zázrak stálé možnosti přisátí. Kdykoliv ji mám přivázanou, chce mít prso venku a i když nepapá, žužlá a drží si bradavku v puse a je spokojená. Prsa mi koukají ven, zima nezima, lidi nelidi.. Na to už nemyslím, často mi to ani nedochází, že je větrám a dítě se vesele směje na kolemdoucí. Když nosí Ninušku manžel, je mi líto, že není takto obdařen. Malá mu totiž často prstíčky drásá hrudník a hlavičkou se snaží dostat pod zip mikyny :) Na kojení při nošení nedám dopustit. Pamatuju si, jak jsem ze začátku plánovala cesty do města tak, abych někde až se vzbudí stihla nakojit, přebalit atd.. Byl to docela stres. Teď už nic neřešim. Můžu ji mít přivázanou jak dlouho chci a vím, že má vše, co potřebuje.
Aneta a Anička: "V šátku nosím zhruba od dvou měsíců dcerky (nyní 19), ovšem ze začátku mě ani nenapadlo, že bych v něm mohla kojit. Tato potřeba vyvstala až kolem roku věku, kdy jí rostly zuby, měla rýmu a celkově nebyla fit. Snesitelnější náladu měla jen v šátku nebo u prsa, postupně začala vyžadovat kombinaci obojího. Pro mě to byl celkem problém, protože jsem malá, mám krátký trup a přišlo mi nemožné ji mít uvázanou tak, abych ji neměla až u kolen a zároveň se mohla pohodlně nakojit. Nosila jsem ji vykroucenou do různých krkolomných poloh, většinou jsem ji musela jednou rukou podpírat a bylo to všechno možné, jen ne příjemné. Dcerka si ale na kojení v šátku zvykla a začala ho vyžadovat u uspávání, tak mi nezbývalo, než se to naučit nějak pohodlněji. Postupně jsem zjistila, že mi mnohem víc vyhovuje hodně pevný šátek, který ji jakoby podrží a nedovolí jí se zkroutit do stran, zároveň ji musím hodně ale opravdu hodně podsadit, aby měla záda kulatá a tím pohodlně dosáhla kam potřebuje bez toho, aniž bych ji musela držet. Dnes už je pro mě kojení v šátku úplně běžné a užíváme si to obě. Jsem ráda, že jsem přišla na to, jak na to :)"
Comments
Post a Comment